Ve švédské Uppsale obeslali všechny dospívající děti ve věku 12 – 13 let dotazníkem zaměřeným na dýchací potíže. Součástí byla i otázka na dušnost spojenou se cvičením. Z 3 838 obeslaných jich odpovědělo 60,2 %. Už to je pozoruhodný úspěch. Skupina, která na otázku po dušnosti spojené se cvičením odpověděla kladně, sloužila jako zkoumaný vzorek, ti, co odpověděli záporně, pak jako kontrolní skupina. V další fázi pak výzkumníci pozvali 150 náhodně vybraných respondentů (109 s dušností a 47 zdravých) na další vyšetření, které mělo ověřit, jak často se v populaci mladistvých vyskytuje námahou indukovaná bronchokonstrikce, případně laryngospasmus.
Vyšetření probíhalo ve dvou fázích. První byl standardní šestiminutový běh na pásu, ve druhém se jednalo o průběžnou laryngoskopii při námaze – laryngoskop se po znecitlivění zaváděl nosem a fixoval k jednoduché helmě. I s laryngoskopem běhali účastníci na pásu, tentokrát měli 10 minut na zahřátí (minimální rychlost 9 km/h), pak se rychlost pásu zvyšovala postupně až na 13 km/h a sklon se zvyšoval o 2 % každou minutu. Účastníci pak měli běžet do výskytu dýchacích potíží, které by je přiměly zastavit, nebo do vyčerpání. Šestiminutový test odmítli 4 účastníci, běh do laryngospasmu nebo vyčerpání pak dalších 19 účastníků, jeden účastník test nedokončil (mdloby), v jednom případě nebylo možné test dokončit pro poruchu techniky (podrobnosti poruchy nejsou ve studii uvedeny).
Na základě výsledků vyšetření odhadují autoři výskyt námahou indukované bronchokonstrikce u mladistvých na 19,2 %; pro laryngospasmus, resp. zúžení v oblasti hlasivek a v supraglotické oblasti pak na 5,7 %. Významné nebyly rozdíly mezi pohlavími, léčení astmatici byli v obou skupinách také zastoupeni rovnoměrně. Určité nadhodnocení výskytu by mohlo souviset s tím, že s vyšetřením souhlasili častěji mladiství uvádějící, že byli kdykoliv během života léčeni na astma. Jinak řečeno, pozvaní bez léčby astmatu v anamnéze častěji vyšetření odmítli. Rozdíl, pokud nějaký, nebude velký, protože ve finále byl výskyt astmatiků v obou skupinách stejný.
Celkově je prevalence vysoká – dohromady skoro čtvrtina populace. Takový výsledek se ale nevymyká údajům z jiných pokusů o stanovení prevalence podobných potíží. Zajímavé je, že se bronchokonstrikce i potíže v oblasti laryngu vyskytly i u kontrolní skupiny, která žádné potíže spojené s námahou neuváděla. Naopak u poloviny těch, kdo dušnost uváděli v dotazníku, se žádnou bronchokonstrikci ani laryngospasmus nepodařilo prokázat. Autoři nevylučují, že se u nich může jednat o něco tak banálního, jako je špatná fyzická kondice. Tu ovšem neměřili a výsledky k ní nijak nevztahovali, takže se tento vliv posoudit nedá.
Johansson H, Norlander K et al. Prevalence of exercise-induced bronchoconstriction and exercise-induced laryngeal obstruction in a general adolescent population. Thorax 2015; 70: 57-63