Americké zdravotnictví je business, jako v Americe skoro všechno. To má mnoho nepříjemných důsledků, ale také to má za následek tlaky, ze kterých mohou mít prospěch všichni. Jedním z takových tlaků je pokutování nemocnic v případě, že je pacient znovu hospitalizován do 30 dnů od propuštění. To je pro poskytovatele nepříjemná věc. Možnou příčinu – mezi jiným – vidí někteří v tom, že pacienti nejsou schopni pokračovat v účinné léčbě či dodržení potřebných opatření v domácím prostředí. Od této úvahy byl pak už jen krůček ke snaze ověřit, jak dobře jsou na tom pacienti při propuštění z nemocnice po stránce vybavenosti informacemi.
Průzkum mezi pacienty se neomezil na zatrhávání odpovědí, ale tazatelé vedli s pacienty složitější rozhovory. Co se týče tištěných, resp. psaných informací, byli pacienti vybaveni dobře, pochybnosti budila jen srozumitelnost. Zdravotníci někdy zapomínají, že pro ně běžné pojmy jsou pro laiky nejasné nebo jasné jen částečně (endoskopie, biochemie…). Spokojenost pacientů s tím, jak byli informováni, byla rovněž vysoká. Ale při podrobnějším dotazování už obrázek tak optimistický nebyl. Zatímco 95 % uvádělo, že chápe důvody hospitalizace, jen necelých 60 % je dokázalo reprodukovat. Rezervy byly také v tom, jak přesně pacienti chápali další kroky a data a místa dalších kontrol.
Američané zvažují vytvoření propouštěcích týmů nebo propouštěcích oddělení a o propouštění z nemocnice hovoří jako o procesu. U nás přistupujeme k věcem střízlivěji a skromněji. Ale jak dobře je na tom pacient při propuštění z průměrné české nemocnice, to by bylo zajímavé vědět.
Horwitz LI, Moriarty JP, Chen C et al. Quality of discharge practices and patient understanding at an academic medical center. JAMA Intern Med 2013; 173: 1715-1722
Rhodes KV. Completing the play or dropping the ball? The case for comprehensive patient-centered discharge planning. JAMA Intern Med 2013; 173: 1723-1724