Okriplasmin představuje výhodnou alternativu v léčbě vitreomakulární trakce, včetně makulární díry. Výsledky studií vykazovaly slibnou účinnost a přitom taková terapie nechává stále v záloze chirurgické řešení.
Různé lokální nežádoucí účinky se popisují v souvislosti s aplikací okriplasminu od počátku, nejčastěji sklivcové zákaly, bolesti oka a krvácení do spojivky, dále snížená zraková ostrost a krvácení do sítnice. Všechny byly hodnoceny jako mírné a přechodné. Teď se objevují zprávy o dalších nežádoucích účincích, které by naznačovaly, že okriplasmin působí na celou sítnici a že může (negativně) ovlivňovat funkci tyčinek. Publikované kazuistiky popisují pacienta, u kterého po čtyři měsíce trvalo ztmavnutí vízu za horšího osvětlení, ve druhé pak nemocného se ztrátou zrakové ostrosti, abnormalitami pupilárními, zúžením zrakového pole a abnormálním nálezem na OCT a ERG.
Jak to u nových léků bývá, okriplasmin je ve středu zvýšené pozornosti. Ale platí to i naopak: u nových léků je taková pozornost na místě. Okriplasmin představuje podstatně méně invazivní alternativu k řešení vitreomakulárních adhezí v porovnání s chirurgií. Teď jde o to ověřit, pro které pacienty je která metoda nejvhodnější.
Kim JE. Safety and complications of ocriplasmin. Ocriplasmin, ocriplasmin; oh, how safe art thou? JAMA Ophtalmol 2014; 132: 379-380
Fahim AT, Khan NW, Johnson MW. Acute panretinal structural and functional abnormalities after intravitreous ocriplasmin injection. JAMA Ophthalmol 2014; 132: 484-486
Tibbetts MD, Reichel E, Witkin AJ. Vision loss after intravitreal ocriplasmin correlation of spectral-domain optical coherence tomography and electroretinography. JAMA Ophtalmol 2014; 132: 487-490