Obecně přijímaná doporučení WHO pro léčbu tuberkulózy, zejména rezistentní a extenzivně rezistentní tuberkulózy, pocházejí z roku 2006. Podle autorů článku v European Respiratory Journal tato doporučení neodrážejí vývoj posledních let a navrhují určité změny.
Doporučení WHO rozdělují léky do 5 skupin, přičemž v první skupině jsou léky první linie léčby, v dalších skupinách pak léky druhé linie. Ve skupinách s vyššími čísly postupně klesá efekt léčby a/nebo přibývá toxicity.
Navrhované změny se týkají hlavně skupin 2 – 5, resp. 2 – 6, protože návrh počítá s vytvořením nové skupiny. Autoři navrhují přesunout fluorochinolony ze 3. skupiny do 2., místo stávající injekční léčby. Argumentují tím, že moderní fluorochinolony jsou účinnější a mají výhodnější bezpečnostní profil v porovnání s injekčními léky 2. linie.
Do skupiny 3 autoři navrhují zařadit linezolid, bedachilin a delamanid. Injekční terapie by se tak přesunula z dnešní 2. skupiny až do skupiny 4. Pátou skupinu by pak tvořily léky, které samy o sobě nemají dostatečnou účinnost, ale mohou být důležitou podpůrnou léčbou (thionamidy, clofazimin, snad i karbapenemy). V poslední skupině (skupina 6) by byly „ostatní“ léky, jako je PAS, cykloserin nebo amoxicilinklavulanát – tedy léky málo účinné a/nebo velmi špatně tolerované. Některé léky (klarithromycin a další makrolidy) pak autoři navrhují vůbec vyřadit.
Původní optimistické představy o vymýcení tuberkulózy se ukazují jako nereálné a nezbývá tedy než čas od času zrevidovat zbraně, které máme v boji proti této chorobě k dispozici. Podobné úvahy podložené přehledem literatury mohou důležité diskusi přispět.
Caminero JA, Scardigli A. Classification of antituberculosis drugs: a new proposal based on the most recent evidence. Eur Resp J 2015; 887 – 893