Data ze studie HAPPY AUDIT (= Health Alliance for Prudent Prescribing, Yield and Use of Antimicrobial Drugs in the Treatment of Respiratory Tract Infections) posloužila k analýze preskripčního chování lékařů první linie z Argentiny, Dánska, Litvy, Ruska, Španělska a Švédska u pacientů s bolestmi krku – tedy s faryngitidami a tonsilitidami.
V každé zemi byli lékaři, kteří antibiotika napsali všem pacientům se sledovanými potížemi a také lékaři, kteří naopak antibiotika nepředepsali žádnému takovému pacientovi. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi byly značné – pravděpodobnost, že lékař antibiotika předepíše, byla nejvyšší ve Švédsku (88 %) a nejnižší ve Španělsku (necelých 40 %). Rozdíly uvnitř jednotlivých zemí byly ale ještě větší. Největší heterogenitu vykazovali lékaři v Rusku, nejhomogennější byla situace v Dánsku – ale i tam byly pořád rozdíly velké. Všude platilo, že se pravděpodobnost preskripce zvyšovala, pokud pacient o antibiotika požádal. V Rusku mělo vliv také trvání potíží – pokud potíže trvaly déle než 4 dny, antibiotika se předepisovala častěji.
Ačkoliv je (nad)užívání antibiotik u banálních infekcí horních dýchacích cest opakovaně diskutováno (a zpochybňováno), má to různě velký efekt. Na někoho pak vůbec žádný. Jaký obrázek bychom dostali, kdyby se takový „veselý audit“ prováděl u jiných terapií, jiných léčebných doporučení a jiných diagnóz? Nejspíš dost podobný, co myslíte?
Cordoba G, Siersma V et al. Prescribing style and variation in antibiotic prescriptions for sore throat: cross-sectional study across six countries. BMC Family Practice 2015; 16:7