Data, která sbírají zdravotní pojišťovny, mají obrovský informační potenciál. V USA jsou tyto údaje (samozřejmě bez možnosti identifikovat pojištěnce) k dispozici pro další analýzu. Je tak možné najít nové zajímavé souvislosti a porovnat svět klinických studií se světem reálných nemocných.
Jedna taková analýza dat z let 2000 – 2012 hledala souvislost mezi snížením spotřeby kontrolní medikace (tedy převážně inhalačních kortikosteroidů) a dobou do exacerbace astmatu. Snížení spotřeby autoři definovali jako zmenšení vyzvednutého množství léčiva nejméně o polovinu ve dvou následujících čtyřměsíčních obdobích. Skutečná spotřeba tak mohla být pochopitelně ještě menší. Nic to také nevypovídá o příčině snížení spotřeby – mohlo za ním být vědomé rozhodnutí pacienta („je zbytečné to brát tak často“), nebo špatná adherence způsobená zapomnětlivostí.
Prakticky 1/3 pacientů (přesněji 32 %) prodělala během 24 měsíců následujících po vysazení kontrolní medikace exacerbaci astmatu – i když jen u 7 % se jednalo o návštěvu pohotovosti nebo hospitalizaci. Čím delší stabilní období měl pacient před vysazením resp. snížením dávky kontrolní medikace, tím byla pravděpodobnost exacerbace nižší: u pacientů stabilních déle než rok se exacerbace do 24 měsíců objevila jen u 21 % pacientů. Naopak u nemocných, u kterých bylo stabilní období kratší než 4 měsíce, bylo riziko exacerbace 44 %.
Rank MA, Johnson R et al. Long-term outcomes after stepping down asthma controller medications: a claims-based, time-to-event analysis. Chest 2015; 148: 630-639