I těm nejlepším časopisům se může povést nějaký úlet. Nejde tu o zfalšované výsledky a opsané články, to jsou věci, kterými nechceme kazit náladu vám ani sobě. Ale jak jinak nazvat studii, jejímž jádrem je CT hlavy u pacientů s nachlazením? Takový skvost otiskl New England Journal of Medicine před 20 lety. Už tehdy to vzbudilo patřičnou reakci čtenářů.

Do studie rekrutovali dobrovolníky starší 18 let. Kromě čerstvého nachlazení museli být zdraví. Symptomy měly trvat alespoň 48, ale méně než 96 hodin. Vyřazeni byli ti s alergickou rýmou, jiným respiračním onemocněním, anamnézou chronické sinusitidy nebo nosních polypů. Před vstupem do studie nesměli 8 hodin užívat žádná analgetika ani jiné léky proti nachlazení. Při první návštěvě pak museli mít příznaky nosní obstrukce nebo pocit „plné hlavy“. Z 356 kandidátů jich bylo 129 vyřazeno z časových důvodů, 65 proto, že měli příznaky příliš dlouho, 13 se naopak ulevilo, 15 bylo alergiků nebo astmatiků, 8 nemělo rýmu, 5 protože se léčili s jiným onemocněním, 2 protože netolerovali žádnou látku v nose a 2 byli mladší 18 let. Tak zůstalo 117 účastníků, z nichž nakonec 110 studii absolvovalo.

Nejprve účastníci odpověděli na dotazník (mimochodem ten dotazník byl už tehdy na počítači). Otázky se týkaly závažnosti symptomů. Dále se měřila průchodnost nosní rhinomanometrií. Vzorky nosního sekretu se vyšetřovaly virologicky – prokázána byla přítomnost rinovirů. Vyšetřoval se také transport nosní sliznice (oslazené barvivo se káplo na spodinu nosní dutiny v nosním vchodu).

CT absolvovala třetina účastníků. Kritériem výběru byly hlavně jejich časové možnosti (!). U čtrnácti účastníků s abnormálním nálezem v dutinách se CT po 8 až 15 dnech opakovalo (!). CT hodnotili dva radiologové, kteří se pak o rozdílech v nálezech domlouvali tak, že v konečném popisu byla shoda – to je také trochu neotřelá metoda.

Na CT nalezli kromě ztluštění sliznic v nosní dutině také ztluštění sliznic ve vedlejších nosních dutinách a také anatomické odchylky typu vychýlení nosního septa (u 19 % vyšetřených).

V dopisech čtenáři blahopřáli autorům i časopisu („…odhalili jste, že běžné nachlazení je ve skutečnosti virová rhinosinusitida. Výborně, hoši!“; „… že jsou u nachlazení postiženy často i dutiny, to ví každá babička…“). Někteří se do vedení časopisu pustili tvrději („… neuvěřitelné, že časopis vaší reputace otiskne zprávu z malé, nekontrolované studie, ve které se drahým vyšetřením, s podstatnou dávkou ozáření pro oči, potvrzuje dobře známý patologicko-anatomický nález, bez jakéhokoliv přínosu celé akce.“). Autoři se v odpovědi bránili tím, že informace od babičky dr. Trimbla se jim nepodařilo ověřit; zcela určitě byli hodně dotčeni tím, že jejich tolik pečlivá studie měla tak negativní odezvu.

Vydavatel nakonec také reagoval („Byli jsme spokojeni faktem, že se nejednalo o neetickou studii. Věříme také, že běžné nachlazení stojí za bližší výzkum, z důvodů uvedených autory. Ovšem naše rozhodnutí otisknout tuto studii se v žádném případě nemůže považovat za doporučení, aby se u nemocných s běžným nachlazením provádělo CT vyšetření.“)

New England Journal of Medicine je mezi medicínskými časopisy ten nej. Má největší impact faktor, je obsahově vyvážený, výborně využívá moderní média, je evidentně nezávislý. Takže podobný úlet před 20 lety spíš pobaví.

Gwaltney JM, Phillips CD et al. Computed tomographic study of the common cold. N Engl J Med 1994; 330: 25-30

Correspondence. CT scans and the common cold? N Engl J Med 1994; 330: 1826-1827