Při hledání příčin vzniku astmatu narazily některé studie na souvislost mezi depresemi a úzkostnými stavy matek a astmatem u dětí. Jednalo se však o menší soubory v rizikových populacích. Následovaly větší populační studie, které poukazovaly na možnou souvislost výskytu deprese u matky v těhotenství a následujícího většího rizika vzniku astmatu u dítěte. Existuje pak i studie sledující děti do věku 7 let, která potvrdila vyšší riziko pro děti depresivních matek; tam se však jednalo o klinicky těžší stavy, kde matka vyhledala pro svoje psychické problémy lékařskou pomoc.
Nejnovější analýza pochází z Austrálie. Astma se tam vyskytuje podle různých souborů dat u 10 – 17 % dětí do 15 let, jedná se tedy o problém, který protinožci potřebují řešit. Souvislost mezi rizikem vzniku astmatu a duševním stavem matky se snažili ověřit také pro mírnější stavy, tedy pro situace, kdy matka trpí syndromy deprese a/nebo úzkosti, ale ne v takové míře, aby pro ně byla léčena. K analýze mohli autoři využít data z kohorty Growing up in Australia: Longitudinal Study of Australian Children. Po vyloučení dětí (a matek), pro které nebyla k dispozici data za celou dobu sledování, zbylo necelých 4 200 dětí a jejich biologických matek. Pro hodnocení depresivní symptomatologie se používal dotazník Kessler-6.
Perzistentní a zhoršující se depresivní symptomy u matky byly spojené s více než dvojnásobným zvýšením rizika astmatu u dítěte (OR = 2,36, p < 0,001 po vyloučení vlivu faktorů jako je kouření matky v těhotenství). Kromě perzistentních a zhoršujících se depresivních příznaků u matky byly nejsilnějším prediktorem astmatu u dítěte pozitivní rodinná anamnéza (resp. astma u matky) a antidepresiva užívaná matkou v průběhu těhotenství. Právě podávání antidepresiv před narozením dítěte je jedním z argumentů, že příčinou je duševní porucha u matky. Přesto autoři mysleli na možnou opačnou příčinnou souvislost, tedy že ve skutečnosti je astma u dítěte příčinou úzkostí a depresí u matky a analýzu zopakovali s vyloučením dětí, které měly nějaké příznaky (hvízdání) v prvním roce života. Výsledek se nijak podstatně nezměnil.
Pro subklinické stavy úzkostí a deprese se závislost nepotvrdila. Důležitá je tedy závažnost příznaků u matky a délka jejich trvání.
Autoři se odkazují na jiné studie, které se pokoušejí vysvětlit možný mechanismus účinku vyšší úrovní chronického stresu u dítěte, jehož matka trpí depresivní nebo úzkostnou symptomatologií; hledání příčin ovšem nebylo cílem studie a nebyla k tomuto účelu stavěna.
Oproti některým jiným studiím udávají australští autoři jak vyšší výskyt astmatu, tak poměrně častý výskyt úzkostných a depresivních stavů. Studie ale jinak potvrzuje souvislosti naznačené dříve v pracích s menšími soubory. Kromě nalezení nebo potvrzení patofyziologického mechanismu pak zbývá odpovědět na otázku, jak si moderní medicína poradí s podobnými situacemi, které jdou proti tendenci po co nejužší specializaci lékaře.
Giallo R, Bahreinian S et al. Maternal depressive symptoms across early childhood and asthma in school children: findings from a longitudinal Australian population based study. PLOS One 2015. DOI: 10.1371/journal.pone.0121459