Náboženství, neuroanatomie a deprese

Vánoce jsou dnes pohříchu záležitostí víc komerční než spirituální. To je škoda, možná víc než si myslíme.

Tým psychiatrů a neurologů z Kolumbijské univerzity a dalších newyorských institucí se dlouhodobě zabývá vztahem mezi náboženstvím, jeho anatomickým a fyziologickým korelátem a rizikem vzniku depresí. Připomeňme si v čase adventním jejich poslední příspěvek na toto téma.

Jejich teorie se dá shrnout asi takto. U lidí s vysokým rizikem vzniku deprese se na magnetické resonanci často nachází ztenčení kůry v některých mozkových oblastech. Naopak lidé s nižším rizikem mají ve stejných oblastech kůru silnější. Podobné zesílení kortexu našli autoři u lidí, pro které je důležitá víra a spiritualita. Kruh se uzavírá tím, že se v různých studiích spiritualita a víra objevovala jako faktor snižující riziko vzniku deprese.

Autoři se pečlivě vyhýbají závěrům o příčinách a důsledcích. Přesto jsou v této souvislosti zajímavé i další údaje. Spiritualita a význam víry se posuzovaly odděleně od frekvence návštěv kostela. Na rozdíl od víry neměly návštěvy kostela žádný vliv (ani na kůru ani na riziko depresí). To by odpovídalo jiným studiím, ve kterých bylo ztluštění kůry zachyceno u zdravých dobrovolníků po 8 týdnech pravidelných intenzivních meditací.

Co z toho plyne pro tradičně ateistické Čechy? Našli bychom pro vlažný přístup k víře u nás anatomické dispozice? Co když se alespoň ve vztahu k depresím vyplatí „dát na modlení“? Závěr si musí každý udělat sám.

 

Miller L, Bansal R et al. Neuroanatomical correlates of religiosity and spirituality. A study in adults at high and low familial risk for depression. JAMA Psychiatry 2014; 71: 128-135